Když za rovnoprávnost bojují muži
Zhruba milion Khásíů preferuje, zbytku Indie navzdory, dcery oproti synům. Děti patří výhradně matce a přebírají její příjmení. Majetek vlastní ženy. Nejmladší dcera dědí rodinný dům a je povinna postarat se o rodiče, až zestárnou. A nakonec i samotné jméno Khásí znamená „narozen/a z matky“.
Shillong, hlavní město státu Méghálaja, je usazený v chladných patnácti stech metrech. Britští kolonialisté, inspirováni okolními kopci porostlými jehličnany, mu přezdívali „Skotsko východu“.
Sedíme v útulné vilce na předměstí a zahříváme se mléčným čajem s celozrnnými sušenkami. Na zdi visí obraz malebné anglické krajinky.
„Rozdíl vidíte už v nemocnici,“ vysvětluje nám Keith Pariat, prezident nejznámější mužskoprávní organizace Syngkhong Rympei Thymmai (SRT).
„Když se narodí dcera, jsou všichni radostí bez sebe. U syna jen pokrčí rameny – co se dá dělat, je to dárek od Boha.“
A pocit méněcennosti prý ještě zesílí, když se muž ožení a odstěhuje k rodině své ženy.
„Jsme jako chovní býci, jejichž zodpovědnost končí rozmnožováním,“ rozhořčuje se pětapadesátiletý otec syna a dcery.
Tvrdí, že khásíjští muži ztrácejí vůli žít. Chovají se promiskuitně, opíjejí se, berou drogy, hrají na kytaru a umírají mladí. Protože nemají v rodině žádnou zodpovědnost, majetek ani postavení.
SRT to však plánuje všechno změnit. Chtějí dát otci autoritu v rodině a synům dědictví. Pariatovým osobním snem je, že se v Khasi Hills jednou rozšíří opravdový patriarchát.
„Abychom byli konečně moderní jako vy, v Evropě,“ mrká na mého přítele.
Jeho manželka si přijde pro prázdné hrnečky a uklidit stůl. Chová se naprosto nenuceně a vřele se usmívá.
Zajímá mě, jestli žena sdílí jeho radikální názory.
„Bohužel ne. Je to takové jablko sváru mezi námi,“ připouští Pariat sklesle. „V jejím domě pořád nic neznamenám. Ztrácím veškerou mužnost. Ona velí a já jsem jen bezvýznamným sluhou,“ stěžuje si rozmrzele.
Ptám se třicetileté Vicky, nejmladší dcery, která zdědila rodinný dům v Shillongu, co si o místních tradicích myslí ona.
„Díky nim se dokážeme postarat samy o sebe. Můžeme pracovat, máme majetek, a když zůstaneme bez mužů, nestanou se z nás žebračky jako z ostatních indických žen,“ říká rozhodně.
Vicky před rokem vyhnala manžela z domu, když zjistila, že jí byl nevěrný. Syna její bývalý nevídá a ani na společný majetek žádný nárok nemá.
„Když muž odejde, ztratí samozřejmě všechna tahle práva,“ vysvětluje mladá žena s ledovým klidem.
A že to někomu připadá nespravedlivé?
V tom má Vicky jasno. „Pokud dáme muži právo na děti, jméno a majetek, nastane chaos. A to neříkají jenom ženy. Spousta mužů věří, že nedokáže vykonávat některé práce tak dobře, jako to dokážeme my ženy.“
Nabízí se otázka, proč muži, kteří odjakživa ovládají zdejší politiku, starodávné tradice prostě nezmění.
Podle Keitha Pariata to není tak jednoduché, jak by se zdálo. Jeho hnutí má jen pár tisíc členů a nové stoupence získávají ztěžka. Ostatním společenský systém buď vyhovuje, anebo se bojí projevit svůj názor veřejně. Příjmení po matce a dědické právo nejmladší dcery bylo dokonce nedávno uzákoněno. Očividně se tedy nejedná o bitvu mezi pohlavími, ale o konflikt s celou tradiční kulturou střeženou nejen ženami, ale paradoxně především muži.
Více v připravované knize Kde ženy vládnou.
Kateřina Karásková
Kde muslimky vládnou
Národ Minangkabau z indonéského ostrova Sumatra uctívá matku nadevše. Děti patří do jejího klanu a majetek dědí pouze dcery.
Kateřina Karásková
Muslimský matriarchát
„Jsem šťastná, že jsem dívka,“ říká Rita. „V naší kultuře jsou ženy respektovány víc než muži,“ dodává. „O ženy je u nás lépe postaráno,“ podpoří ji rychle Ari.
Kateřina Karásková
Ježíš má "teplé" rád
V souvislosti s letošním festivalem Prague Pride, který mnozí představitelé katolické církve jako obvykle démonizovali, musím upozornit na jejich jihomexické souvěrce. Ti si gayů nejenže váží, ale pořádají pro ně i bohoslužby!
Kateřina Karásková
Mexické Amazonky
Že Tehuány (ženy z Tehuantepecké šíje v jižním Mexiku) nelze označit za křehotinky, je zřejmé od samého počátku. Drsně a otevřeně se popichují, pomlouvají, shazují, a jak zjistíte záhy, ani pro ránu nejdou příliš daleko.
Kateřina Karásková
Mexičtí muži pod pantoflem
„Na trhu ženy řídí většinu byznysu, zatímco ubozí muži jsou ‚pod pantoflem‘ a zůstávají v pozadí. Ženy obvykle drží rodinnou kasu a pro muže je nemožné získat úvěr, pokud se za něho jeho žena nezaručí, “
Kateřina Karásková
Jak se zrodil matriarchát v jižním Mexiku
Přemýšleli jste někdy o tom, jak vznikne společnost, kde ženy vládnou? Často stačí málo – výhodná geografická poloha, shoda historických okolností a správné PR.
Kateřina Karásková
Jak matriarchát nesplnil moje očekávání
Pokud některá z vás někdy zatoužila po životě v matriarchátu, vězte, že to není žádný med. V tlupě Amazonek si musíte umět vydobýt své místo. Jinak vás ostatní ženské zadupou.
Kateřina Karásková
Racionální ženské a emotivní chlapi
„Já si myslím, že jsme silné a sebevědomé, protože jsme jako ženy inteligentnější. Moje máma je neskutečně praktická a všechno řeší s chladnou hlavou. Táta vždycky jen řekne: ‚Ať rozhodne máma.‘ “
Kateřina Karásková
Jak jsme se vydali hledat matriarchát
To, že existují místa, kde ženské pohlaví vládne, většinu z nás tak akorát pobaví. Ženy si možná na oko vážně povzdychnou nad nedosažitelnou utopií. Chlapi se vytasí s vtipem na účet některého svého známého podpantofláka.
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1089x
Inspirují mě domorodé kultury, silné ženy i humanitární problémy.
Napsala a ilustrovala jsem knihu Kde ženy vládnou
Více informací najdete na mém webu: www.katerinakaraskova.cz